Přidat odpověď

Ještě jsem chtěla napsat, určitě péče o dítě nepohyblivé je velmi těžké, ale zas na druhou stranu člověk ví, že tam kam ho posadí tak tam zůstane nebo případně spadne ze židle nebo tak, u tohoto dítěte si nemůžete být jistí ničím, necítí nebezpečí a člověk má stále oči na vrchu hlavy, neví co to dítě udělá, je to velká makačka na nervy rodičů. Mě i nedávno bylo navrženo školou zda by nebylo vhodné dceru na 14 dní umístit někde v ústavu a psychiatr mi vysloveně pro školu napsal zprávu, že díky asistentovi to není potřeba, musela bych to tady vypsat. Je to tedy praktická škola a nevědí co mají dělat, dcera jeden čas chodila do třídy kde jsou postižené děti a to tak, že se nic nikdy nenaučí tedy čtení a počítání a bylo to vše v pořádku a tedy proč, že tyto děti ji nedávaly nějak znát, že je jiná, právě naopak pomáhala ve třídě a i nyní si ji zavolají když potřebují s nějakým dítětem pomoct, že je nezvladatelné. Ona ty děti dokáže zk¨lidnit a zaujmout a ne nějakým šaškováním jen si s nimi povídá. Ještě jsem chtěla napsat, že tyto děti se uplatní právě hlavně v profesích kde je potřeba akčnost, tedy záchranáři a hasiči a díky vyřazení z běžného kolektivu jim to je pak znemožněno.