Přidat odpověď

Tante, někoho to nepřejde ani s dětností. Takhle to odjakživa dělal a dělá můj otec. Když se s dětmi něco děje, je to moje vina, ať už jakýmkoli způsobem. A když jsou nemocné, něco jsem zanedbala (poslední příklad byl, když jsme přijely od moře a říkala jsem mu, že tam starší dcera dostala úpal - holt se stalo, bylo to v těch extrémních vedrech - a okamžitě začal zkoumat, zda to bylo tím, že jí nedávám pokrývku hlavy, tím, že jí nedávám pít, nebo tím, že ji vystavuji otevřenému slunci přes poledne... nepochopí nikdy, že někdy se prostě blbý věci dějou, aniž by to někdo zavinil svou nedbalostí a lajdáctvím ;) )