Přidat odpověď

Myslím že mu musíš dát najevo, že jsi ty pánem situace. Jakmile se ti směje do obličeje, trest (být vedle v místnosti) se musí opakovat. U nás druhorozený byl něco podobného kolem 4-5let, bude mu 6 a je výrazně klidnější. Ale chce to tvrdou ruku - ne ve smyslu výprasku, ale laskavě-přísnou dúslednost. Když je u nás bůgr, tak třeba ráda vezmu opasek a třísknu s ním do futer. Rána jak když střelí - používám tak 1* do měsíce, když je stuace už MOC hlučná a tak. Děti se obvykle zklidní ihned - samozřejmě je neplácnu, ale že jim nic neudělám jim nevymlouvám (nehrozím jim - ale taky je neuklidňuju). A náležitě se mračím - je to takový "dííívadlo". Prostě musejí mít podle potřeby ukázáno, že smé se dost, ale ne všechno. Případně vyjmátnout něco, co ten 4-letý opravdu chce a to mu za trest na nějakou dobu odpírat - PC, televize, odebírání hraček na dobu určitou i neurčitou... Ale mám odzkoušeno, že bouchací dítě nemá smysl jít násilím, naopak. "Rodičovský teror" (a la ti rodiče jedni, co si to dovolují mi něco zakazovat) musí jít jinou cestou.