Přidat odpověď

Tak s tou angličtinou to naprosto chápu. Angličtina je jazyk intuitivní, nemá pevně daná pravidla (má jich jen pár a spoustu výjimek a nepravidelností), má určitý rytmus, melodii. Pro lidi s dysmuzií je proto velmi nesnadné až nemožné se ji naučit. To je tedy moje teorie.

Každopádně my jsme tři sourozenci, všichni tři s VŠ (maturitu z jazyka mám asi jen já, z němčiny, oba sourozenci měli na SŠ ruštinu, maturitu z ní snad nedělali, ani jeden nemá gympl, takže maturovali z češtiny, matematiky a odborných předmětů), já se s angličtinou potkávám od ZŠ, sourozenci až od dospělosti, všichni jsme prošli všelijaké kurzy, já i výuku na SŠ a VŠ včetně rodilých mluvčí, v manželovo příbuzenstvu je několik anglicky mluvících, se kterými jsme v kontaktu....přesto jsme ani jeden angličtinu nezvládli ani na komunikační úrovni. Sestra je inženýr kybernetiky, brácha dopravák - ekonom, já krajinný inženýr a asi nejvíc technik (mechanik). Já se celkem orientuju v psaném textu, ale sluchově jsem totálně mimo. Nezopakuju jedinou větu, pokud mi neprojde očima, tedy pokud si ji současně nepřečtu, nebo pokud ji předem neznám.
Sestra větu zopakuje intonačně, bratr je na tom ještě hůř než já.
Já a bratr máme těžkou dysmuzii, nezvládáme nejen tóny, melodii, ale ani rytmus, neumíme tancovat, jakýkoliv pohyb do rytmu jde mimo nás, o zpěvu nebo produkci nějaké hudby (třeba taková ta dřívka, triangl apod.) ani nemluvím...
Nejde o slovíčka nebo paměť (i když u mě asi i o to, ale tohle naučit jde), ale my tu angličtinu prostě neslyšíme. Je to změť zvuků, které nedávají smysl a navíc nejdou vyslovit (já se poměrně dlouho učila skupinu písmen -ation (-ejšn)).
Kdo nezažil, asi nepochopí, ale dá se to přirovnat k potížím dyslektiků při čtení. Pokud se to podchytí včas a zvolí se vhodná náprava a vhodný způsob učení, dyslektik se číst naučí. Pokud je ale vada těžká a nic se s tím nedělá, má dyslektik se čtením problém i v dospělosti. No a dysmuzie se vhledem ke schopnosti učit se angličtinu zatím nezkoumá, i když už se dlouho mluví o tom, že angličtina a hudební sluch spolu souvisí. Ale nemít hudební sluch ještě neznamená mít dysmuzii, takže i lidé bez hudebního sluchu (nebo spíš bez rozvinutého hudebního sluchu) se angličtinu mohou naučit běžnými metodami. Dysmuzici podle mě ne...

Všechny naše obtíže souvisí pouze s angličtinou. Němčina a ruština jsou pro nás celkem bez problémů naučitelné. Tyto jazyky totiž mají pevnou stavbu, jasná pravidla, zejména ve výslovnosti, mají svůj řád. Jiné jazyky jsme nezkoušeli, takže nevím, jak by to bylo třeba u španělštiny nebo italštiny. Vím jen, že třeba francoužština, o které se mluví jako o velmi melodickém jazyku, je mi odmala hodně nepříjemná na poslouchání....

Problém je, že téměř na všech pozicích (koukala jsem i na skladníky, hledala jsem noční práci), je vyžadovaná právě angličtina.

Jinak jako vysokoškolák a aprobovaný učitel (mám pedagogické minimum, ředitelka mi uznala aprobaci na Fy a Př) jsem měla 15 tisíc hrubého (při necelém úvazku 12 tisíc), učitelka (kolegyně) po třiceti letech praxe měla 20 tisíc....to mi prostě přijde směšné. Obecně mi platy přijdou děsně nízké vzhledem k cenám, nejen ve školství....
Chápu ale zaměstnavatele, že nemohou platit víc, zaměstnanec je dneska takový luxus, že si ho hned tak někdo nemůže dovolit....