Přidat odpověď

Já si pamatuju fakt jen útržky, sranda s děckama, pád, večer táborák, měli jsme dělat nějakou stezku odvahy, já šla domů, protože mi byla hrozná zima. Pak jsem jen ležela v posteli, střídavě spala, střídavě zvracela, dva dny asi.
Po x letech jsem potkala kamarádku z dětství, co u toho byla. Říkala, že všichni volali mou matku, že jsem spadla, ona řekla, že to bude dobrý a že si mě pohlídá. Tohle si třeba vůbec nepamatuju.
No a pak se divila, z čeho je mi furt zle, co jsem snědla atd. No skončilo to jak to skončilo, ale vím, že kdyby mi malá sletěla z větší výšky, tak bych se pro jistotu u doktora stavila.