Přidat odpověď

Tak tím spíš soukromý zaměstnavatel nemá důvod trpět vykecávání se u oběda, ale je jeho právem chtít, aby zaměstnanci v pracovní době pracovali. Jako já problém nechápu. Dřepím za okénkem od-do, tak snad je samozřejmé, že v době od-do obsluhuji zákazníky. Pokud je jedno okénko zavřené, tak u mého je sice dočasně víc zákazníků, ale není to práce navíc, protože já za tím okénkem snad jsem ne proto, abych se flákala, ale abych ty zákazníky obsluhovala. Obsloužit jich mohu jenom tolik, kolik stihnu, nemohu jich tedy logicky obsloužit dvojnásobek (za kolegyni na obědě), i když jich mohu obsloužit víc, než když jsou otevřena obě okénka. Pořád nechápu, v čem má být problém. Problém by to byl, kdybych měla určeno, že třeba mám obsloužit třeba třicet zákazníků a já jich obsloužila šedesát. Pokud je ale mám obsluhovat kolik stihnu v určené době, tak ta doba se mi přece neprodlužuje.