Přidat odpověď

Kudlo já ano.
O změnu vlastní podstaty a o naprostý přerod a změnu jeho POVAHY A VŠEHO, když jsme se milovali - muselo to jít, no ne?, jsem se pokusila. Bude snazší to pochopit, když napíšu, že mi bylo 18? V 19-ti prostě z lásky vdaná, za pár let... ze stejné lásky rozvedená. Naštěstí vlastně bez závazků (bezdětní)

Ale naivní nebo pocitově jsem stejná
Vlastně i dneska někoho miluju natolik a jsem tak - a to nemůžu napsat - že vím - spíš cítím - milována, že měníme své podstaty občas i vzájemně, my už máme sehraný i sny (co se nám zdají) i "prej asi i auru". Dlouholetý vývoj a nic násilného a mimochodem... to je tak nějak docela přirozené, že když spolu lidé dlouho žijí, tak se prostě ovlivňují v dobrém a špatném a vyvíjejí společně. P.S. TO VŮBEC NEZNAMENÁ, ŽE OBČAS NEMÁM CHUŤ MANŽELA UMLÁTIT VÁLEČKEM A ZAKOPAT NA ZAHRADĚ. A přesně poznám, kdy má plán podobný (jaký se neptám) a netuším, kde o tom drbe on a zda vůbec někde.. ale prostě vidím jak kouká )

Nicméně - přesně - už nejde o změnu podstaty.

Jinak si myslím, že přes veškeré snahy - jakože chceme - podstata genetiky či x let výchovy zlomit tak snadno nejde.... jsou geny, pak archetypy, pak já nevím co... nikdo mne nepřesvědčí, že lidé se mění nějak zásadně snadno nebo rychle.

I kdyby se sebevíc snažili. Ty jsi v tomhle prostě jasný realista, já už dnes také, ale ovlivněná tím vývojem, že jsem čekala i se snažila se změnit, takže chápu pokusy jiných (marný, to je daný)