Přidat odpověď

syn v první třídě prohlásil, že na základce bude maximálně 5 let a pak jde na gympl, a pak po třech letech na základce o tom přestal mluvit, zhoršil se, odmítl cokoliv dělat, absolutní nezájem - ukázka toho, jak to dopadne s nadanýma dětma bez podpory. Rok to teď trvalo, s nějaým bohuže zádrhelem, ale vrací se mu chuť vůbec něco dělat, číst, vzdělávat se. Kdybysme nevyměnili školu, byl by odepsanej, takto se z toho dostal a zasde je jako dřív, spokojený, usměvavý

a je spousta dětí, který na ten gympl chtějí a potřebují, jinak dopadnou dřív nebo později jako můj syn a neměly by se z toho jak dostat.
Mladší měl to štěstí, že změna přišla ještě včas, taky má jinou povahu, ale opravdu vím, že nadaný děti potřebují podporu, a dokonce i ty, který nejsou nadaný na první pohled, který třeba na první pohled i na psychology působí jako z opačnýho konce spektra, jenže tím víc tu podporu potřebují

heslo "ono se to srovná" by mělo být trestný