Přidat odpověď

Janino,
chci , aby to zkusil...nedělám si iluze, že by to taky nebyl "biflovací" gympl, ale je podle mě "praktičtější", možná to není nejvhodnější označení, ale asi víš, co myslím.
D. má spolužáka, tomu ten osmiletej gympl, přesně ten jejich, sedí. je strašně snaživej, hodiny je schopnej sedět a učit se, psal D. že te´d, o prázdninách, už přečetl celou povinnou literaturu na příští rok. Tomu je na takovým druhu gymplu dobře.
D. tam taky chodí rád, ale spíš kvůli atmosféře, spolužákům, Praze..Biflovat se neumí a já nemám sílu ho přesvědčovat, že by to v těch uvedených předmětech měl dělat.Vím,že je schopnej, má výbornou paměť, logický myšlení, fantazii. Navrčí se i ty biflovací předměty,ale jsem si jistá,že pokud by se tyhle předměty vyučovaly jinak, zvládal by to úplně v pohodě a třeba by ho to i bavilo.Úplně jinak totiž třeba zkousnul egyptský božstvo, na který si zahráli, předvedli si je. Byl tím úplně fascinovaej a dodnes si to dopodrobna pamatuje.Když mu já sama podám stejnou látku, kterou brali ve škole, ale jinou formou, praktickou, pamatuje si to bez problémů, hned napoprvé. Ale já to fakt nezvládám, ani na to nemám čas, dokonce ani chuť, většinou.
Tak si říkám,že když už biflovat,ať to aspoň dělá v cizím jazyce, tam mu na otázku:" proč se to mám takhle nazpaměť učit" můžu odpovědět:"aby ses dobře naučil španělsky"...
A ještě-já snad ani nejsem nespokojená, ale bifluje se tam prostě dost.A když pak vidím ten odlišnej způsob učení u mladšího, přijde mi to trochu líto..