Přidat odpověď

Yuki, jako bych četla o sobě

Jo, taky jsem se naučila na ZŠ dělat schválně chyby, tvářit se, že nevím, abych tak nevyčnívala a nebyla tak řezaná. Moc to nepomohlo, bohužel, užila jsem si dost. Ne, není mi vůbec příjemná představa, že dítě má zaplatit vlastním otloukáním za to, aby slabší ve třídě měli "tahouna". To mě tedy v řadě příspěvků silně namíchlo, velmi se mě to osobně dotýká. Jen těch brýlí mě to stálo pěkných pár kusů.

Na ZŠ jsem uvízla shodou náhod kvůli stěhování, chodila jsem předtím na matematickou ZŠ a při přestěhování žádná nebyla v dosahu a víceletý gympl už byl passé - jak já záviděla bráchovi, že ohavnosti jménem druhý stupeň ZŠ unikl, protože při přestěhování měl ještě věk na přechod na gympl.
Ten propad z výběrovky, kde hlad po vědění byl předností a radostí, kde jsme ráno schválně chodili do školy o půlhoďku dřív, jen abychom si mohli trochu zaprogramovat...na normální školu, kde patřilo k hlavní statusové záležitosti nadávat na školu, učení...byl pořádný šok. Nakonec jsem to doklepala "chorobami" a házela se pořád marod, ale jsou to hnusné vzpomínky.