Yuki,
kdepak mateřská....nejmladší ze čtyř v září nastupuje do první třídy
. Odešla jsem před rokem, důvodů bylo víc, ale mimo jiné právě ta kázeň a pocit vlastního selhání, právě jsem chtěla být moc kamarádská a pozdě se dověděla, že samy děti o to nestojí...
Chtělo to odejít, nechat zapomenout a hlavně odejít ty děti, co mě znaly postaru, ty už by prý nikdy nepřijaly změnu (to jsem si myslelala a potvrdili mi to v jednom centru, kde se zabývají vztahy v kolektivech a tak)....
Takže teď chci ještě počkat, až i ta moje nejmladší bude pkud možno samostatná v chození na kroužky a tak nějak zaběhaná ve škole (minimálně letos, možná ještě další rok), a možná začnu znovu, nejspíš i jinde....když mě budou chtít
.