To jediné bych osobně osmiletým gymnáziům vytkla - že osm let je, zejména v době dospívání, hrozně dlouhá doba. Připadalo mi, že ke konci už děti měly "ponorku", nejen co se týče spolužáků, ale i pedagogů. Kupříkladu dcera měla třídniho dějepisáře, proto ho měla celých osm roků (kromě jednoho roku, kdy byl na studijním pobytu) na dějepis. Ke konci z toho byly poněkud unavené obě strany. On doslova říkal, že už neví, co by jim povídal, že všechno, co ví, už jim řekl, a několikrát