Přidat odpověď

Tos mě, Niki, docela potěšila. V žádném případě to není tak, že bych introverty považovala za nemocné Sama jsem poměrně samotářská, ačkoliv s komunikací a otevřeností problém nemám, navíc jsem vůči lidem poměrně nedůvěřivá a opatrná, takže se snažím držet zpátky. S manželem, rovněž introvertem, jsme si časem ale vypěstovali vysokou úroveň sdílení, taktéž s mojí sestrou, rovněž introvertem. Ale sestra i manžel jsou prostě "jiní" introverti. Oba jsou choleriko-sangvinici, jsou rádi sami, nebo v úzké společnosti, ale se sdílením s blízkými osobami problém nemají. Bratr je ale introvert-melancholik a tam je to jiné... Bohužel, a to jsem zapomněla napsat, z komunikace bratr-sestra dle mé sestry vyplývá, že bratr se sám zřejmě cítí... Jde o to, že je mnohem vážnější na svůj věk než jeho vrstevníci, měl neuvěřitelně klidnou pubertu, a v důsledku té vážnosti obtížně hledá přátele a spřízněné duše - naprostá většina lidí je prostě jiná