Ty občasné výbuchy, které se téměř okamžitě vysvětlí?
Nebo vyříkávání si nějakého názorového rozporu, třeba trochu vzrušenější, ale ve vší slušnosti?
Nebo situace, kdy na sebe partneři sprostě řvou?
U těch prvních dvou situací nevidím sebemenší důvod, proč by u toho dítě nemohlo být. Pokud jde rodičům skutečně jen o technické řešení nějaké situace, ať se děti aspoň naučí, že
1) i lidé, kteří se mají rádi, mívají na věci různé názory
2) není na tom vůbec nic špatného
3) i tak se dá většinou dospět k nějakému řešení přijatelnému pro obě strany
4) dá se k němu dospět civilizovaně bez použití nefér prostředků
5) dá se k němu dospět tak, aby obě strany byly s řešením spokojené.
Třetí způsob by partneři neměli používat nikdy, ani o samotě.
Předchozí