Přidat odpověď

Dcera se narodila císařem před 5 měsíci, takže mám dost čerstvé zážitky.
Byl to akutní CS, takže celková anestezie a musím říct, že jsem za ni byla ráda. Patřím k těm srabům, kterým se při představě řezání břicha "zaživa" rozklepou kolena. Navíc mám z první ruky info, že když dotyčným v částečné anestezii začali řezat břicho, tak to cítily a museli přidávat anestetikum.Takže je to asi dost častá věc, když jen já znám dvě ženy, kterým se to stalo. Těžko si dovedu představit horší zážitek než že mi do břicha zajíždí skalpel a já to cítím. O celkové anestezii jsem se bavila s kamarádkou doktorkou, měla jsem zpětně obavu, aby to nějak nepoznamenalo dceru a kamarádka říkala, že to není takový strašák, jak se říká, sama by šla do celkové. Nejdřív ženu uspí jen tak zlehka a rychle vyndají dítě, takže většinou k němu ani nestačí pořádně nic proniknout. Pak přidají větší anestezii na šití.
Ale abych se vrátila k svému porodu. Nejhorší zážitek bylo pro mne cévkování, než to absolvovat znova, tak radši deset císařů. Samotnou operaci jsem samozřejmě zaspala a probudila se až na pokoji o několik hodin později. Bolesti jsem neměla, jen když jsem se chtěla hýbat, ale to byla taková bolest jako když si namůžeš břišní svaly, tedy nic hrozného.
Druhý den tě ženou sestry do sprchy - nejhorší je vstávání z postele, když už stojíš, tak to jde. Další den už jsem chodila normálně. Jen to vstávání z postele je horší - trvalo mi asi 10 dní, než jsem břicho přestala cítit. Ale jak už jsem psala - je to taková těžko popsatelná bolest, není nijak ostrá nebo tak, prostě fest namožené břicho.
mohla jsem s sebou mít na pokoji manžela, který se postaral o dítě první dva dny, než jsem mohla začít fungovat, takže v tomhle to byla paráda.
Špatně mi po anestezii vůbec nebylo, s chozením na záchod nebyl problém - to už tu popsaly holky. Kojení v pohodě. Nevím, co by tě ještě zajímalo, kdyžtak napiš. Za sebe můžu říct, že CS není žádná hrůza. Ale bude to asi individuální, jako všechno.