Přidat odpověď

Jáchymko, to je úplně prosté. Pokud omezuješ něčí práva, ta práva musí být omezena ze zákonných důvodů, stejně tak, pokud omezuješ něčí rodičovská práva.
Tady došlo k omezení zákonných práv rodičů, která nejsou nastavena podle věku dítěte, ale s ohledem na jeho zdravotní stav.
Pocit lékaře není směrodatný a že někdo má pocit, že lékař by měl být omluven, protože jednal v zájmu dítěte je sice pochopitelný, ale nepodložený.
V některých výkladech tohoto zákona (úmluva o biomedicíně) se dokonce nadřazuje otázka lidských práv a to včetně rodičovských, právu lékaře rozhodnout, přes rizika, která z toho plynou a je tam požadavek na jednoznačné a nepochybné určení bezprostředního ohrožení zdraví a života. To jednoznačně vylučuje jakýkoliv preventivní zásah.
V tomto ohledu už padlo několik precedentních rozhodnutí, takže je s podivem, že lékaři stále ještě nepochopili, že jejich působení je v tomto ohledu omezené a vymezené.

Navíc si nedovedu představit, s výjimkou snad Svědků, že rodič nedá souhlas v případě skutečného ohrožení a pokud shledá, že lékař postupuje v zájmu dítěte, nebude podobné věci vůbec řešit.
Kdyby bylo moje dítě skutečně ohroženo, ani náhodou nebudu diskutovat a budu předpokládat, že se děje to, co se dít má.