Přidat odpověď

Milá Rigor Mortis (jak příhodné jméno)

Máte pravdu; jsou situace, kdy matka (rodiče)o svém dítěti rozhodovat nemůžou (na rozdíl od sebe). A spoustě dětem to už zachranilo život, to mi věřte.
To, že dítě bylo vyšetřeno v prvních minutách a bylo uznáno "zdravým" nezbavuje lékaře povinnosti -pokud je o tom přesvědčen, indikace k dalšímu vyšetření (ošetření) či zajištění následné péče. To, že dítě bylo 3 dny v inkubátoru taky o něčem svědčí - minimálně o tom, že bylo podchlazeno již doma (po dobu, kdy se čekalo na ty zlé a neschopné záchranáře)A Apgar skóre, kterým hodnotil lékař novorozence nemusí být v přímé úměře k podchlazení,které se i po následném ošetření (setrvačně) ještě rozvíjí. Např. proto ten převoz. Ale důvodů (i u zdravého novorozence) může být více a jistě si je dokážete "vyguglovat" sama.
Jako otec ale rozumím i postoji rodičů - částečně. Škoda, že Vy nedokážete pochopit motivy lékaře, který se takto rozhodne.
Nechá matku doma, dítě bude mít problém: měl to "předvídat". Matka je proti? No a? Co když měla ataku laktační psachózy? To musí taky předvídat.
Ať to zkrátím: "ideální" rozhodnutí to asi nebylo, ale v danou chvíli to bylo nejmenší zlo - byť se to na první pohled z jednoho novinového článku asi nezdá. Ale to záleží na úhlu pohledu. Nicméně pokud jste neměly možnost stát před rozhodnutím, kterému čelil lékař/záchranáři Vy, milé dámy, zkuste si odpustit alespoň ty příkré soudy...