Přidat odpověď

kili, Davide, nevidím zásadní neshodu v tom, proč lékař jednal tak, jak jednal.
Nicméně - kdyby byla pro takové případy umožněna "mezicesta", tedy vyšetření a následné okamžité propuštění, aniž by ze strany zdravotnického zařízení docházelo k dalšímu omezování, protahování, nátlaku a přemlouvání, předpokládám, že většina rodičů by s takovým řešením souhlasila a k podobným situacím by zřejmě docházelo jen velmi zřídka.
Já bych si to odbyla, "aby mi následně laskavě dali pokoj", jiní "pro jistotu", další pro klid rodičovského svědomí.

Hlavní příčinu vidím v nedostatečné komunikaci s rodiči v případě, že na komunikaci je čas. Chápu, že záchranka nemá čas se tím zabývat, ale proč byla takřka (nebo úplně?) zrušena možnost dětské výjezdní pohotovosti pro případy, kdy nejde bezprostředně o život, ale doprava dítěte do zdravotnického zařízení je jinak komplikovaná - třeba i nedostatkem času ke komunikaci.

V totmo případě předpokládám, že rodiče nebyli ani trýznitelé, ani vědomě nechtěli dítě vystavit riziku, bylo jim sděleno, že dítě JE v pořádku a pokud měl lékař pocit, že je třeba dalšího, měla by existovat možnost takové případy vykomunikovat s rodiči a to způsobem, který by jim vyšel vstříc.
V současné situaci se dá očekávat, že matka bude nějakým způsobem "zadržena" zdržována, bude na ni činěn nátlak, aby zůstala v porodnici, nastane snaha pod nějakou záminkou dítě od ní oddělit.

Není divu, že odvlečení matky s novorozenětem policejní eskortou a poté umístění dítěte do inkubátoru a "záchrana" dítka před vlastní matkou jeho oddělením od ní vyvolává bouřlivé reakce ze všech stran.
Nemá smysl debatovat o tom, nakolik to bylo správné, nebo nesprávné, to rozhodne až soud, smysl a prioritu by měla ít debata o tom, jak takovým situacím předcházet a dle mého správnou cestou je diskuse s rodiči a spolupráce s nimi, nikoliv násilí na nich, nátlak, nebo další podobné prostředky.

Navíc si myslím, že už ten fakt, kdy rodič s nemocným dítětem do zdravotnického zařízení dojde, svědčí o tom, že většina rodičů jedná v zájmu dítěte a je schopná odhadnout, že situaci nezvládnou vlastními silami a případy, kdy tomu tak není, jsou už teď postaveny mimo zákon. Z toho bychom měli vycházet a v případech, kdy není jednoznačné, která ze stran má pravdu a je v právu, by na prvním místě měla být komunikace, spolupráce a vstřícnost, ne násilí, odvlékání eskortou a jiné prostředky, omezující svobodu rozhodování.

Dokud zdravotnické zařízení - přesněji porodnice, bude rizikem pro oddělení matky od dítěte bez vážného důvodu a místem, kde může dojít k omezení svobody rozhodování zase bez závažného důvodu, jen přibude rodičů, kteří proti tomu budou bojovat u soudů. To není nic divného, udělala bych totéž, za předpokladu, že novorozence odborně prohlédnou a okamžitě mě propustí a dopraví zpět domů, pokud nebude vážný důvod k setrvání, klidně tu požadovanou poporodní procedůru absolvuji.