Přidat odpověď

Mám trápení s pětiletým synem, kolikrát nevím jak na něj a už mě to unavuje. Něco chce, nebo chce něco dělat a nevidí, neslyší, když mu říkám ne. Třeba jsme byli u doktora - do té doby v čekárně celkem dítě v klidu začal v ordinaci vyvádět - poletovat, schovávat se za závěs a na moje pojd sem, neotvírej šuplíky atd. nereagoval, jakoby nevnímal. Když jsem mu začala vyhrožovat, že tedy nepůjdeme na slíbené hřiště a nekoupíme jeho oblíbený jogurt, tak mu to v tu chvíli bylo naprosto jedno. Chtěla jsem ho vzít za ruku, aby byl u mě a on se vzpíral, že nechce. Prostě scéna jak vyšitá, proměnil se v absolutně neposlouchající dítě. Jakmile jsme vyšli, zklidnil se a začal mě přemlouvat a půjdeme na to hřiště, koupíš mi ten jogurt. Což jsem mu tedy řekla, že ne. Do obchodu jsme jeli, oblíbený jogurt koupila jen mladšímu sourozenci - a on to vzal jako fakt, ani scéna nebyla. Nechápu, proč pořád tak vyvádí, když ví, že důsledek to jeho chování bude mít. To samé nedávno na hřišti - říkám netoč s tím kolotočem tolik (bylo tam menší dítě) a on nene, já chci. Tedy neposlechl a když jsem ho chtěla vzít za ruku, tak se mi vytrhnul a zdrhal. Takže další scéna a pobavení pro okolí, jak je nevychovaný. Pak mu nešlo zvednout kolo (já mu nemohla pomoci, držela jsem sourozence) a on vystřihl hysterickou scénu, že mu to nejde, začal se válet po zemi, nakonec tedy kolo zvednul, ale opět musela být scéna. Přiznám se, že jsem bezradná, jak tyto situace řešit, vyzkoušela jsem snad vše, ale bez úspěchu. Je to asi částečně jeho hyperativitou, tvrdohlavostí, ale přeci se nebudu pořád bát, kde mi co zase vyvede.
Jinak tedy bývá hodně hysterický u dr, píchání injekcí je horor, to ho musíme držet všichni.
Budu ráda za rady, hodně o tom přemýšlím, co kde dělám špatně