Kaipo, ono paradoxně pro maminy s kočárky, ale hlavně pro staré lidi, je těch míst, kam si ve městě vyjít, často mnohem víc než na venkově.
Pocházím z menšího města, tam to bylo fajn, babi tam žije stále a chodí si posedět do parku, projít se kousek k fontáně...
Druzí prarodiče žili na vesnici a když děda zemřel a babi špatně chodila, tak byla vpodstatě vězeň domku )předtím ji děda svezl vždy na kraj lesa autem a šli se projít). Nemohla si dojít do žádné zeleně na procházku, ač les není daleko - nějakých 300 - 400m - tak to není žádná upravená asfalková cestička, po které projde stará paní s chodítkem, ale kus silnice, kus polňačka... zato poté, co se přestěhovala k nám do města, tak se procházela pořád, po asfaltových chodníčcích se pomalu docamrala k lavičce, sedla, pak zas o lavičku dál, došla si do obchodu koupit růžovou limču (šíleně na ní ujížděla
). Jiný den zas jinou trasou k jinému obchůdku pro kelímek jogurtu...Na vesnici byla, podle jejích vlastních slov, "jak ptáček v kleci".