Přidat odpověď

S rodiči a bratrem jsme bydleli ve 2+1. Byt to byl poměrně prostorný, takže se jim podařilo trošku zmenšit dlouhou kuchyni přepažením. Nová "stěna byla spodní polovinou ze dřeva, horní polovina ze skla. Ta se dala zastínit textilními roletami (jakmile se venku setmělo a stejně se svítilo). Vzniklý pokojíček byl tak 2,10 m na 2,30 m (asi), vlezla se mi tam postel, tevize, psací stůl a dokonce i komodička. Byl to pokojíček maličký a soukromí víceméně nic moc, ale byla jsem strašně happy, že nemusím být v pokoji s brátrem. Ten zůstal v našem původním pokojíku. Rodiče měli letiště v obýváku, obývák to byl tak 4m na 6m, takže byl dost dlouhý na to, aby to letiště bylo schované za sedací soupravou. Celkově si myslím, že to bylo díky tomu provizornímu "pokojíčku" super řešení, rodiče udělali, co mohli. Manžel bydlel se svou rodinou obdobně, děti měli dětský pokoj, rodiče spali v obýváku vyloženě na rozkládací sedačce. Každý to snáší jinak, já jsem s bratrem nemohla v jednom pokoji vydržet (ač jsme vztahy měli dobré), manžel se sestrou v pohodě.