Přidat odpověď

Před narozením syna jsem byla přesvědčená, že budu co nejdéle kojit. Pro jeho dobrou výživu, ale i z finančních důvodů. Po celou dobu v porodnici byl můj syn na UM, protože se mi netvořilo mléko. Dle doporučení jsem pravidelně co 2 hodiny přikládala k prsu. Při odchodu z porodnice mě lékař utěšoval, že do týdne se mléko určitě začne tvořit. Tvořit se tak po týdnu začalo, ale můj syn už ho nechtěl.
Koupila jsem si mechanickou i elektrickou odsávačku. Nikdy jsem nic neodsála. Nikdy jsem nic ani neodsříkala. Vystřídaly se u mně 2 laktační poradkyně. V jeho čtyřech měsících jsem to tedy vzdala. Kojení se prostě nepovedlo a já jsem z toho byla nešťastná.
Syn bude mít půl roku a já stále všude poslouchám překvapené otázky, proč nekojím. Můj otec přijde minimálně 2x týdně s poznámkama typu:Pepova dcera pořád kojí a to má její syn už 2 roky. A Boženka ze Lhoty kojí rok a půl.....Ty nevíš, že se MUSÍ dítě kojit, aby mělo imunitu? Ty opravdu nechceš kojit? Když otec dítěte, se kterým nežijeme viděl, že kupuju UM, tak se na mě hned překvapeně vyhrkl: Ty nekojíš? Proboha proč nekojíš?
Jsem největší vyvrhel světa, když nekojím své dítě? Protože už si tak oopravdu připadám.