Přidat odpověď

Tapa - "Nejhorší a pro mě nejvíc frustrující a překvapivé bylo, že JÁ jsem s tím byla celkem srovnaná, ale opravdu 90% lidí, se kterými jsem se v tom tříměsíčním martýriu setkala, řešil moje kojení/nekojení! Kamarádky na MD ještě pochopím, pediatra samozřejmě taky, ale sousedku rodičů, tchýni a její kámošky, dokonce pána v hypermarketu ne."

Stejně tak všichni řeší chození/nechození, mluvení/nemluvení a všeobeceně se se.ou do věcí, do nichž jim nic není.
Pediatra taky omlouvám, ale známé na MD už nikoli.
Byl to jeden z důvodů, proč jsem přestala docházet na baby cvičení, a proč bych asi nechodila ve městě na písek - nebudu 46x denně každému zvlášť vysvětlovat, co můj syn dělá či nedělá, kdy to začal dělat, kdy s tím skončil a proč, z jakého důvodu něco dělám a nedělám já...
Nemůžu si pomoct, mě to u cizích dětí taky absolutně nezajímá a nikdy nezajímalo (a pokud potřebuju znát názory a zkušenosti, napíšu na Rodinu ), tak proč se mi cpe do dítěte kramářka s pouťovým stánkem?

Jak skvěle jsem se cítila letos na dovolené v Chorvatsku a Rakousku, kde se na kluka jen culili, maximálně prohodili něco konverzačně roztomilého, ale netázali se, jak dlouho jsem kojila, zda dítě mluví atp...