Přidat odpověď

Nečetla jsem odpovědi a možná se budu opakovat, ale chci tě podpořit, aby sis nic nedělal z toho, že nekojíš. první dceru jsem chtěla kojit, oblbnutá všemi těmi články a informacemi, ale prostě se mi stejně jako tobě neudělalo mlíko. Osobně si myslím, že je to kvůli problémům s partnerem během těhotenství.

V porodnici jsem schválně zůstala o dva dny dýl, doma přikládala co 2 hodiny a plakala u toho bolestí, snažila se odstříkávat a připadla si jako dojná kráva. :(

pak někdy kolem 2 měsíců jsem to vzdala, začali jsme kupovat HA Bebu a po půl roce Hami. Mám krásnou zdravou holčičku a nemyslím si, že jsem ji o něco ochudila jen proto, že nebyla kojená.

Pak jsem neplánovaně otěhotněla a narodil se mi syn (rozdíl 16 měsíců) a už dopředu jsem věděla, že kojit prostě nechci. Jednak jsem měla ještě v živé paměti bolet z kojení a také jsem netušila, jak celý režim s dvěmi malými dětmi zvládnu, takže rozhodnutí už bylo moje.

A když se mě někdo ptal, proč nekojím, jednoduše jsem odpovídala, protože nechci. Víc nikoho nemusí zajímat. Ty jsi matka, ty dáváš dětem to nejlepší a je tvoje rozhodnutí, zda to bude UM nebo MM.