Přidat odpověď

Podivná otázka - přemýšlím přece nad tím, co si pořídit chci a pak zvažuju různé důvody proč a jak toho dosáhnout.
Ale věcem, které si pořídit nechci, nevěnuju žádné úvahy, nepřemýšlím nad nimi, ani mě to nenapadne.

Pár myšlenek jsem televizi, resp. její nepřítomnosti doma, věnovala jedině tehdy, když se návštěvy ptaly, kdeže máme televizi a pak se ptaly, proč ji nemáme. Samotnou by mě nad tím ani uvažovat nenapadlo.
Televizi jsem si nikdy nepořídila asi ze stejného důvodu, jako jsem si nikdy nepořídila windsurfingové prkno či včelařskou kuklu - jakživo jsem tyto předměty nepotřebovala a ani nemám dojem, že bych jejich potřebu měla pocítit v dohledné době, tak nad nimi ani nepřemýšlím

Z našeho okolí nemá televizi poměrně dost lidí a pokud vím, mají, resp. nemají k jejímu pořízení žádný důvod, stejně jako my. To fakt nefunguje tak, že bych si asketicky odpírala televizní požitek a sebemučila se oddalováním jeho naplnění Ve skutečnosti je to tak, že když se mě nikdo neptá, tak televizi nevěnuju jedinou myšlenku. Nevím, k čemu by mi televize byla.