Přidat odpověď

docela dobrá definice..... Ale existují samozřejmě vyjímky, já jsem servírku dělala 3 dny a musela jsem odejít, jinak bych si a) nevydělala ani na suchý chleba b) zhoršila bych pověst podniku..... Nešly mi nosit talíře, šíleně to pálilo, vylila jsem na paní víno, rozbila x skleniček, nepamatovala jsem si objednávky, byla jsem v šíleným stresu že něco popletu a zapomenu - byla to restauračka kam se chodilo hlavně na obědy, počet stolů si už nepamatuju ale hodně - byli jsme tam 2 na roznos jídla a 1 víceméně jen na pití a na oběd jsme se nezastavili, dýška jsme nebrali - to byl zase další týpek co kasíroval.... Asi blbej džob hned na začátek ale tohle mi fakt nešlo (navíc já v SUKNI, s podpatkama..... grrr).

Taky jako sběračka višní jsem se moc neosvědčila - jsem prostě pomalá a krapet levá na ruce. Blbě snáším stresovou zátěž, což v kombinaci s pomalostí nevyhovovalo ani u džobu "sektetářka" pro který jsem měla být papírově způsobilá (se školou co mám). Kupodivu lektorství a přednášení mi vyhovují daleko víc, musela jsem se k tomu teda dopracovat déle než "za chvilku" ale tam u mě platí "s každým projektem vyrostete", stejně tak jako u plánování a realizování bytových změn.

KDyž se vrátím k tématu VŠ ano/ne a proč - připadá mi absurdní dnešní tlak na vystudování alespoň NĚČEHO aby měl člověk prostě titul a pak teprve hledal co ho baví. Je to ale trend kterému se blbě brání - jet od základky až po výšku nebo raději dvě pořád, bez přerušení, takže v 26 vyleze člověk netknutý praxí a je tak krapet sociálně mimo, zná jen učení a ne práci. Dle mého skromného názoru by bylo fajn mít možnost ze školního kolotoče jaksi vystoupit, chvíli pracovat, pak zase nastoupit, a hlavně - mít možnost kombinovat obory tak jak se člověk aktuálně propracovává k vědomí toho co by mu šlo dělat a co by chtěl dělat. Jasně že existují obory u kterých je tohle utopie - medicína apod., ale u spousty jiných by to jít mohlo.