Myslím, že to mnohé vysvětluje.
Jsi povahou tak trochu úzkostnější člověk, což potom souvisí i s uvědoměním si zodpovědnosti za výchovu dětí ( a zároveň i s tím, že se rozjela ta úzkostná porucha).
Chůva pro děti je i pro mě přes čáru, ačkoliv nějaké nepravidelné výpomoci bych se nevyhýbala a možná i uvítala.
Moc vám oběma přeji, abyste si vše vyříkali a odpustili. Je to základ dalšího společného spolužití. Snad se vám to povede