Přidat odpověď

Možné je všechno. Záleží na člověku.

Já například odpustím prakticky cokoli, pokud o to někdo stojí - tj. přizná chybu, omluví se, snaží se napravit nebo kompenzovat. To mi bohatě stačí. Všichni chybujeme.

Neumím si představit, že by mi zničilo život, kdybych přišla o nějakou práci. Tak moc jsem žádnou práci neprožívala, ačkoli pracovat (obecně) je pro mě důležité - kvůli uznání a seberealizaci. Když není jedna práce, najde se druhá. I po čtyřicítce.
Jsme já i můj syn živí a zdraví, všechno ostatní se dá řešit.

Na druhou stranu - můj ex byl expert na to, jak mě natlačit, kde mě chtěl mít. Psychický nátlak z jeho strany byl brutální, prostě mě deptal tak dlouho, než jsem povolila. Neštítil se mě vydírat, překrucovat, manipulovat - vše obvykle k dosažení svých sobeckých cílů. Často (když se ukázalo, že to byla blbost a moje řešení by bylo lepší) mi byl schopen tvrdit, že on "jen řekl svůj názor a rozhodnutí bylo na mě." Už je ex - neb jak říkám - všechno se dá řešit.

Takže na nátlak bacha - chčeš-li se před sebou nějak ospravedlnit, tak navrhuji zapracovat na tomto, případně kompenzovat splněním něčeho, cos dříve odmítal, apod. (Pomoc s rozjetím firmy mi taky přijde ok.)

Nebo ji prostě vezmi na romantický týden do Paříže :). Bez dětí.