Přidat odpověď

Já tam vidím dvě linie - jednak syn může vnímat tvůj negativní postoj k těm "sobečkům" a zároveň to, že oni nepůjčí, ale jeho samého maminka půjčovat nutí. To mu může spustit slušný pocit křivdy. Nedivila bych se.
Pokud jde o mě, nikdy syna nenutím půjčovat hračky a naopak, nikdy ho nenechám brát si bez dovolení hračky cizí. Všechno už dnes není všech - ani na pískovišti. Ty si přece taky nepůjčíš cizí kolo či lyže jen proto, že někde stojí a majitel si s nima zrovna "nehraje".

Druhak - tvůj syn, jak píšeš, moc nemluví, takže se ještě o těchto věcech neumí domluvit a i to ho může frustrovat. Možná bych s ním nacvičovala, jak v těchto případech s ostatními komunikovat. Taky - jak píše Siddhártha - bys mu mohla jít příkladem a komunikovat trochu ty. Já jsem velký introvert, ale na pískovišti se překonávám - právě proto.

Jinak je řešení jednoduché - nechat ho za trest chvíli sedět na lavičce a na děti jen koukat, případně jít domů, nebo cokoli dalšího situace nabízí.