Přidat odpověď

Avet, ale pokud to autíčko bylo toho chlapečka tak proč by si ho nevzal? Já když k nám přijde nějaké dítě a chce si půjčit hračku tak se syna nejdřív zeptám jestli ji můžu půjčit, jsou to jeho hračky ne moje. A když si chce hrát můj syn s nějakou tak automaticky chci, aby se nejdřív zeptal a pak si jí půjčil načež mu dávám najevo, že mu to dítko i tak tu hračku půjčit nemusí, že to je jeho svobodná vůle. Ale on je teda hodně komunikativně zdatný, takže automaticky půjčí svojí hračku. Moje dcera nás taky "plácá", protože je na tom s komunikací mnohem hůř než syn v jejím věku. Nedokáže nám to říct a chová se takhle. Syn nás nebil. Když nás plácne, tak jí čapnu pevně ruku a řekne dost důrazně ne a mám přísný výraz v očích, teda snažím se o to. Syn nás prozměnu kousal, nejdřív nás nenapadlo, že když vykřikneme pro něj je to heslo aááá má to účinek, takže jsme přestali reagovat a když nedal i tak pokoj, tak jsme ho párkrát kousnuli také, teda v mezích normy. A bylo od kousání pokoj. Dítě musí cítít co vlastně provádí. Ve školce má problém každé dítě, každé něco vyvádí. Žádné není dokonalé, takže se připrav, že prostě i na to tvé budou občas výtky.