Přidat odpověď

Dnes jsme venku potkali známou, se kterou jsme se dlouho neviděli a ona se ptala syna (teď půjde do páté třídy) čím by chtěl jednou být. Syn sebevědomě odpověděl, že číšník - barman (mluví o tomto povolání od první třídy, dřív to byl jenom číšník, letos k tomu přidal barmana, jeho velké přání k vánocům je šejkr na mixování nápojů). Samozřejmě beru v potaz, že se jeho plány ještě můžou do konce ZŠ změnit. Na to konto jsem si vyslechla, jak mu to mám rychle rozmluvit, že "pingla" může dělat každý blbec i bez školy, na to by ho nikdy nepustila. Syn jezdil na sídlišti na kole, takže naší rozmluvu neslyšel. Já nad tím ale stejně přemýšlím - tak mě zajímá, jak moc jste mluvili dětem do toho, jaké povolání si vybraly (nebo rodiče Vám). Já osobně na práci číšníka nevidím nic špatného, ale neznám osobně nikoho, kdo tuto práci dělá, takže nevidím i úskalí této práce. Navíc nemusí dělat pingla ve čtyřce hospodě, ale může být i v lepším podniku, pokud ho práce bude bavit a bude jí dobře ovládat. Nejstarší dcera si vybrala školu podle svého, teď se ale stejně tomuto povolání nevěnuje, rozhodla se dělat něco úplně jiného.