Přidat odpověď

No já už si to právě nepamatuju z hlavy, ale vím, že se to tu kdysi probíralo, tak snad někdo bude vědět víc. Debata byla tehdy o tom, že dítě do určitého věku více méně kašle na onu kvalitní zábavu a potřebuje ke zdravému duševnímu a citovému vývoji hlavně KDYKOLI mít k dispozici maminku v dosahu, cítit a vědět, že mu VŽDYCKY pofouká natlučené kolínko, ne jenom když má zrovna kliku a mamča je doma. A že to kolínko potřebuje foukat od osoby, ze které cítí upřímný cit (což žádná chůva neposkytuje tak, jako maminka, tatínek, babička...a dítě má na tohle doslova radary). No a že dítě tohle permanentní citové zázemí od maminky (nebo aspoň osoby citově blízké) nutně potřebuje do určitého věku (fakt si nepamatuju - do dvou let?)... a pak naopak přichází to období postupného odpoutávání a potřeby i dalších lidí, dětského kolektivu atd. No a pokud dítě nedostane to dobré citové zázemí v onom klíčovém věku, tak už to nikdy pořádně nedožene... a táhne si sebou různý vnitřní a duševní nejistoty a neukotvenosti v podstatě celej život.