Přidat odpověď

Boubí, já do Tebe nechci rýt a mravokárně tady pindat, jenom je mi líto všech dětí, od kterých maminky utíkají do práce (nebo i jinam) příliš brzy. Nezpochybňuju, že denodenní péče o děti je svým způsobem "úmorná", nebudu se pokrytecky tvářit že ne, ale zas na druhou stranu ty děti jsou malinký jen pár let, velký už budou vždycky. Nějak je mi proti srsti dnešní trend (a netvrdím, že je to Tvůj případ) dělat si hlavně to co se mi chce a co mě baví, protože JÁ JÁ JÁ mám právo (a povinnosti zábavné nebývají). JÁ mám právo na štěstí (tak uteču od manželky a dětí k daleko zábavnější milence, která nevyžaduje, abych si taky něco odřekl ve prospěch rodiny). JÁ mám právo na svoje zájmy, koníčky a volný čas (a moje mimino má smůlu), JÁ mám právo na svou seberealizaci v práci (no tak si děti v jeslích trochu pobulí, však si zvyknou)... Přijde mi blbě, když si člověk nechce něco pro sebe odřeknout už ani kvůli vlastním dětem - ony si nevybraly, že se narodí. Rozhodli to za ně jejich rodiče, tak pak ale taky mají k těm dětem povinnost dát jim to nejlepší co můžou a co umí.
Nevrdím že Ty jsi takhle sobecká - jak píšeš, děláš co můžeš a co zvládáš, akorát ten první text vyzněl drsněji (šílím z dětí, tak těm batolatům uteču do práce ) než ono dovysvětlení, žes na ně vždycky byla úplně sama a už fakt nemáš energii, ne snahu nebo zájem.
Mimochodem - tatínek dětí nefunguje ani o víkendech? Pokud se chodí domů jen najíst a vyspat, tak jde o všední dny kdy je v práci (někdo v rodině vydělávat jaksi musí) a o víkendech co? To si jde po svých zábavách a zájmech, protože si nevšiml, že má doma dvě maličký děti nebo jak? Přece nemůže být v čudu 20 hodin denně 30 dní v měsíci. Nebo je? Nebude to třeba tak, že chybička není na Tvojí straně, protože nejsi robot, ale na organizaci času tatínka dětí?