Přidat odpověď

Ahoj, ráda bych znala váš názor, ženy (a případní muži).

Mám babičku, je jí přes osmdesát. Chodí, ale už ne dobře. Hlavně se jí motá hlava, takže nechce sama cestovat MHD a podobně.

Taky mám práci (většina z vás ví jakou), která vyžaduje, abych někdy seděla 18 hodin v kanceláři, a když mám jednání před úřady a soudy, tak prostě na nich být musím. Musím v tom smyslu, že pokud na nich nebudu, o práci přijdu. Takovou práci mám jediná z rodiny, ostatní jsou normálně zaměstnaní a mohou si brát OČR nebo prostě dostanou volno.

Babička je dost nemocná a potřebuje vozit po doktorech. Když můžu, tak s ní dojedu, ale několikrát se mi teď stalo, že si domluvila doktora na dobu, kdy jsem musela být v práci. Mně bylo jen oznámeno, kdy si musím udělat čas.

Nabídla jsem jí i zbytku rodiny (který si v práci prostě vezme volno, nemají s tím výrazný problém), že jí zaplatím taxi, aby dojela do nemocnice, i zpět. Přišlo by mne to asi na 1200, je to sice pro mne dost, ale babičce pomáhat chci, když nemůžu osobně.

Babička ale taxikem v životě nejela a brečí všem okolo do telefonu, že s ním nepojede, že se bojí, a že se o ní nechci postarat. A všichni z rodiny mi volají a píší SMS a vyčítají, že se nepostarám, že si neudělám čas, že jsem nevděčná zlá vnučka, atp.

Nechápou, že když si čas udělám, ztratím klienty a přijdu o práci.

Myslíte, že se starám málo? Hrozně mne to štve, já bych jí přeci pomohla osobně ráda, kdybych mohla