Přidat odpověď

Problém je v tom, že ono to není tak, že má člověk najednou pět prací. Ono se to nabaluje postupně, člověk má radost, že je žádaný a nepostradatelný, a nabírá si toho víc a víc... Myslím si, že musíš nechat na manželce, aby si sama uvědomila, že NENÍ nepostradatelná pro školu či obec, ale JE nepostradatelná pro děti.
Mně se tohle stalo taky, trvalo to asi půl roku. Ve firmě, pro kterou jsem pracovala jako OSVČ, byly problémy, proto jsem se začala ohlížet po něčem jiném. A dostala jsem několik nabídek, každá ta firma byla něčím skvělá, takže jsem si nechala všechny (i tu původní). Dokonce jsem manžela donutila odejít ve zkušební lhůtě ze zaměstnání, aby bylo postaráno o děti a já si mohla přibrat další firmu. Vzpomínám si, jak mi děti 30. června volaly do práce, že mají samé jedničky, měla jsem velkou radost, ale zrovna jsem něco důležitého řešila, takže když jsem ten den přišla domů, už spaly. Zkrátím to, vydržela jsem to ještě celé prázdniny, děti jsem skoro neviděla, chodila jsem do práce o sobotách i nedělích, večer jsem ještě pracovala doma, pak jsem si vzala prášek na spaní (byla jsem ze vší té práce tak nabitá, že jsem vůbec nemohla spát), ráno začalo všechno nanovo. Už si nepamatuju, v jakém okamžiku jsem si uvědomila, jakou pitomost dělám. Ale vzpomínám si, jak jsme koncem srpna přijeli pro děti na letiště, najednou jsem uviděla ty moje broučky, jak přes prázdniny vyrostli a tak nějak se změnili - beze mě, a přišlo mi to hrozně líto. Nechala jsem si jen tu původní firmu, manžel se vrátil do práce, začali jsme zas žít normálně.
Nevím, jak bych reagovala, kdyby mě někdo nutil se té práce vzdát.
Jsem ráda, že jsem na to přišla sama, a držím palce, aby na to tvoje manželka přišla brzo taky Vydrž.