Přidat odpověď

je hrozně těžké vystoupit z rozjetého vlaku. Já bych řekla, že to není až tak o naplnění ambic. Člověk si něco namaluje, myslí si, že to půjde skloubit. Je rád za práci, je rád užitečný. A najednou je toho moc, ale nechce zklamat, něco vzdát, na něco se vykašlat.
Někdy si to opravdu sedne (ale nezdá se, že tohle by byl váš případ). Nebo se dostane na dno a sama uvidí, že takhle to nejde.
Mně tehdy muž řekl, že je nešťastný, že nejsem vůbec doma, že takhle už dál žít nemůže. Trvalo to hodně dlouho a neměli jsme děti. A tak jsem to změnila, něco jsem vzdala.