Přidat odpověď

Ahoj, je těžké si to uvědomit. Ten pocit, že to zvládáš a jsi oceněn okolím je opojující. Já jsem ubrala minulý rok, sama jsem si uvědomila, že to je blbost, co dělám. Lítám z místa na místo, doma sedím u PC, píši, studuji nebo vyhledávám. Schůzek "neurekum". A schůzek před schůzemi oficiálními ještě víc, pak zajít na kafe, probrat situaci, atd...No děti mě taky občas viděly jen večer.
Můžu říct, že mi pomohl manžel, který trpělivě čekal, nevyčítal, ale vždy mi připomínal, že na mě čekají děti i on. Docela se mnou manipuloval. Tzn. že si usmyslel, že mě vyzvedne po schůzi. V 21.00 volal jestli už je schůze skončená, já už asi hodinu seděla v kavárně a probírala schůzi. On že malá nemůže usnout a čeká. Přijel pro mě a jen se ptal, co nového na schůzi a mluvil o tom, jak je překvapený, že malá je na mě tak fixovaná, vždyť je už velká atd...Nebo čekal doma s vínem, sýry, zeleninkou...a ve mně hrklo..že jsem si mohla už takhle hodinu užívat a přitom jsem poslouchala snůšky nesmyslů od lidí, které ani neznám.
Vždy to zahrál na emoce a lásku. A bez výčitek!!! Snad to pomůže u vás doma.