Přidat odpověď

Tak u nás byla ta moudřejší mamka a tátu jsme s bráškama shodně nesnášeli. Bohužel máma měla taky takovéto dilema a před námi se nechtěla s tátou hádat. Myslím si, že to dělat měla, jednak jako ukázku toho, jak se taková situace řeší, jednak jsem měla pocit, že mě nikdo nemá rád a že mámě je to jedno, že je táta zlý. Upřímně jsem se celé dětsví divila, proč se s ním už dávno nerozvedla. Její taktika stejně vedla jenom k tomu, že otce jsme tím víc nenáviděli a nebrali jako autoritu.
Řešila jsem to podobně, když se ukázalo, že můj manžel s dětmi jednat neumí a reaguje podle nálady (poslední dobou jen špatné), nevydržela jsem to a myslím, že dělám dobře. Děi jsou zmatené, když se s nimi nejdená jako s hodnotnými jedinci a nemají nikde zastání. Jiná věc je, když se s manželem domluvíme na něčem konkrétním (co se koupí, co se může), tak pak držíme za jeden provaz. V situaci, kdy se jedná o nespravedlnost se dětí veřejně zastávám.