Můj syn také neumí chodit, běhá (je mu tedy už pět). Nikdy jsem za ním neběhala, jen když hrozilo nebezpečí. Nechala jsem ho i lézt po schodech. Možná díky tomu neměl žádný úraz.
Vždy jsem jen dohlížela, jestli je zavřené okno apod. (i když po výškách nikdy nelezl). Jít s ním do města bylo nemyslitelné a kvůli tomu jsme dlouho jezdili s golfkami. Nikdy nechtěl jít tím směrem, kterým já. Takže jsem toto omezila a nezbytnou nutnost a na nákup jezdila zásadně autem. Na procházky jsme chodili do lesa, tam mohl běhat, kam chtěl. Později to přešlo a teď už poslechne, ale stejně na něj musím dávat větší pozor.