Přidat odpověď

Kluky neplácám a fungují zatím oba na pokyn stuj! Nebo "tam nechod". Neříkám, že napoprvé, ale i ten malý si napotřetí nechá říci.

Používám tyhle "příkazy" jen velmi zřídka, když je to opravdu nutné. Né, že by si kluci mohli dělat co chtějí, ale když vidím, že podnikají nějaké nebezpečné výpravy zhodnotím, nakolik je třeba se zvednout a jít jim pomoc, eventuelné vysvětlit na co bych si dala pozor. Oba jsou teda taky stále otlučení, jako píšt´alky, ale jsou celkem zdatní. Starší 3letej vypšplá do 3m naprosto s pŕehledem, roční zvládne sám schodiště i točitého typu. Ječet uměj taky pěkně ale uječený hry hrajeme doma a ječím s nimi, když je to drapne na nevhodném místě spiklenecky pomrkám a domluvíme si ječení někde jinde a vysvětlím proč je nevhodné ječet tady či jinde. Nechodím po městě s kabelkou, ale mám vždy batoh vyložený ruznýma knížkama, skládačkama či hrama, kterými je prostě zabavím. Někdy né na dlouho, ale vždy na tak dlouho abych si stihla vyřídit potřebne a vypadla. Jsou to děti a někdy jsou unavené a taky to s nimi není vždycky ružové, ale většinou s nimi nemám problém jít kamkoliv. Nemám je u koho mít a tak chodíme společně po doktorech, na gyndu, na úřady a ted´ tŕebars hledáme nové bydlení, tak 2-3x denně obhlídneme něčí byt, dum