Monty, ne vždy jde dvě hodinyv klidu počkat na to, až hysterák přejde. Snažím se nereagovat (přeci jen mám už s tím jisté zkušenosti), ale když s sebou vláčíš řvoucí a vztekající se dítě,které odmítá cokoliv,(jiná možnost prostě není), tak na to po určité době prostě reagovat začneš. ;-)
je to moc příjemná zkušenost, na jedné ruce vláčet řvoucího dvouleťáka, protože odmítá jít a je naštvanej, protože jsem po něm chtěla ruku, když přecházíme silnici, a odpor vyjadřuje tím, že si lehne na zem, při pokusu ho zvednout kouše do ruky, druhou rukou držet čtyřleté, které řve, protože ho neslyšíš, když vypráví co dělali ve školce, a do toho popohánět šestileté, protože jinak přijde pozdě na housle....
Zpětně mě ty situace přijdou skoro vždycky humorné, musí to být bezvadný pohled, ale když jsem přímo ve středu dění, tak jsem většinou zpocená až na pr.... zádech
.