Přidat odpověď

co se vlastního bydlení, tak tě chápu úplně. Takoé nemáme a s chalupou to máme stejně - půjčujeme si jí a na každou blbost se musíme dovolit, o ničem nemůžeme rozhodnout, nic předělat z vlastního rozhodnutí atd. Mám ve svém věku už hrozné pnutí něco budovat, na něco vlastního si upravovat, opravovat - v propnajatém nemůžu a takly mne to nebaví a nic nemáme.
Co se týče těch dětí, tak já jsem chtěla maximálně dvě, manžel taky, měli jsme i období, kdy jsme z ekonomických důvodů uvažovali, že zůstaneme u jedináčka - první dítě nás totiž po finanční stránce totálně přitisklo ke zdi, pořídili jsme si ho do situace, kdy jsmem neměli vůbec nic a pak, jak se to mírně zlepšilo a nebylo nutné počítat každou pětokorunu a stejně mít účet v mínusu, tak jsme si říkali, že jedno bude možná OK. Druhé jsme nakonec měli, ale to jsem vůbec nebyla na RD, resp. byla, a k tomu půlúvazek, hned od konce MD, tedy po 28 týdnech. Třetí dítě přišlo nečekaně a neplánovaně, jsem za něm moc vděčná, neumím si naši rodinu bez něj už představit, ale to, že nás to ekonomicky dorazilo a od vlastního bydlení opět vzdálilo, to je prostě fakt.
Ny tvém místě bych se teď v tuto chvíli spustředila hlavně na to vlastní bydlení, a až ho budete mít, tak bych řešila další dítě.