Přidat odpověď

Nemám pedagogické ani zdravotnické vzdělání, ale domnívám se ze svých zkušeností, že děti se během vývoje chovají z pohledu dospělého často zvláštně (změny nálad ode zdi ke zdi, hysterie, upnutí se na někoho, fascinace sprostými slovy a drsnými postoji). Většinou se to srovná a z nějvětších divňoušů se často rekrutují vyjímeční matematici, vědci a manažeři. Natož když má neradostné dětství - to je celoživotní motiivace, aby v mládí a dospělosti vynikal. Třeba bude z kluka jednou velmi perspektivní zeťák - omluv vtip, nechci tě naštvat.

Pokud Ti hoch k srdci nepřirostl, chápu, že Ti není příjemné, že s dcerkou tráví veškerý čas a zasahuje do soukromí Vaší rodiny. Na druhé straně, když dceři a chlapci zakážeš být spolu, jsou oba nešťastní - toto někdo zfilmovat, tak nad tím pláče celé kino.

Zkus promluvit s maminkou chlapce, ať je sebeunavenější, a domluvit se na nějakém režimu, kolikrát se budou děti stýkat a především, kolikrát u Vás může chlapec zvonit, aby neobtěžoval. Pokud chceš mít klid, tak konzultuj s nějakým dětským psychiatrem nebo psychologem, ale těch dobrých je jak šafránu.