Přidat odpověď

Synovi je 3 a 3/4. Teprve začíná používat slovesa, objevil "chci" a "nechci", "musím/musíš" a "nemusím/nemusíš" a další takové užitečné výrazy. Něco si umíní, a pak na tom trvá. Teď před spaním si odmítal obléct pyžamo a tvrdil, že to neumí, že je miminko. Tak jsem přinesla plenku, že miminka mají na spaní plenku (+ jsem vyjmenovala dalších pár nevýhod, které s sebou miminovský věk nese). Ať si tedy vybere, jestli chce být miminko s plenkou nebo se raději normálně oblékne. Nechtěl za žádnou cenu ani jedno, trval na tom, že ho obleču (dokonce ani varianta, že bude spát nahý, pro něj nebyla přijatelná ).

Tohle jeho umiňovací období už trvá nějaký ten týden, teprve dneska mě ale napadla jedna věc. Jsem přesvědčená o tom, že jednou z nejdůležitějších věcí ve výchově je důslednost. A zároveň vím, že se děti předškolního věku učí především nápodobou. Co když je ta jeho umíněnost vlastně jeho verze mojí důslednosti? No a pokud ano, co s tím?