Přidat odpověď

Moc děkuju za tvůj příspěvek - myslela jsem si, že podobné dítko jsem měla jen já... měla, teď už je to o móóóóć lepší...
TAky jsem trvala na své důslednosti, ovšem synek na ni nereagoval tak, jak bych si představovala - tvrdá palička, no...
Mě se hodně osvědčilo, když jsem, jak už takdy někdo napsal, předvídala a snažila se případnému konfliktu předejít....
Další dobrá věc, která se mi v případě zaseknutí dítka osvědčila, je, udělat z radikálního výroku dialog (tedy ne 2 monology), probrat to a nabídnout dítku výběr ze 2 pro tebe přijatelných řešení - třeba takhle: tak fajn, můžeš být nahatý, když chceš, ale vyber si, jak dlouho... xx min, nebo xx min (ukázat na hodinách - např. než rafička dorazí k 5-ce, nebo k 6-ce)...

Dobré je taky odvádění pozornosti třeba hrou...u nás by ho určo ukecala jeho milovaná Fanynka - maňásek z kouzelné školky (zvládne ho dodnes přemluvit líp, jak já téměř ke všemu)

Co se týče té tvé situace, já bych si klidně u takovéhleho mrňouska zahrála na miminko a oblíkla bych ho, hladila bych ho, zazpívala bych mu miminkovskou ukolíbačku, pomazlila se s ním, vyprávěla mu, jaké to bylo, když byl maličký...prostě bych si tenhle jeho nápad užila a u toho vzpomínala, jaké to bylo, když byl maličký...
Můj synek má občas taky takovéhle nápady a já ho moc ráda maminkovsko-miminkovsky pomazlím - oblíkat bych ho tedy už moc nezvládla, páč je to tedy už kus těla - on má tohle moc ráda a mě vůbec nepřijde divné to dělat. Pořád si říkám že za pár let už o to nebude stát, chjo...

Moje tchýně říká, že na tyhle chvilky dítě bude nejvíc vzpomnínat a myslím, že má pravdu - na takovhýhle mazlení, na blbnutí a na podobný věci, který dopěláci spontáně už skoro zapomněli dělat....