Přidat odpověď

Na tohle jsem si přesně přišla v praxi, když byly synovi necelé tři. Taky jsem pekelně důsledná až umanutá stejně jako on, což vedlo k naprosto neřešitelným situacím a eskalujícím konfliktům. Jednou jsem pozorovala kamarádku, jakto že jí to s jejím synem tak jde, a pochopila, že se prostě občas musím "snížit" ke kompromisu. Pomohlo to. A pomohlo mi tohle poznání dokonce i v mých vztazích s jinými lidmi... Jedním důsledkem je tedy to, že teď už starší a pekelně inteligentní syn se mnou debatuje a pokouší se vyjednávat o lecčems, ale máme jasně dáno, co jsou základní pravidla, s kterými se nedá nic dělat, a co můžeme rozhodnout "spolu". Zatím to funguje dobře.