Přidat odpověď

Pawllo, souhlasím s tebou v tom, že není dobré říkat jednou ano a jednou ne. Přestože podle mě ten vztah v určitém smyslu rovnocenný je . V tom smyslu, že dítě si zaslouží, aby s ním bylo jednáno se stejným respektem, jako s dospělým - to se s důsledností nevylučuje, jen víc záleží na tom, jak se to podá. Ony ale nejsou jen dvě možnosti - být absolutně důsledný, a být absolutně nedůsledný (pokud nejde o život). Spíš bych viděla řešení v tom, jak těmto kategorickým situacím ano-ne předcházet (což není vždy snadné). Začala bych tím, že toho po dítěti nebudu chtít moc; chci, aby jedl, oblékal se uklízel si po sobě (alespoň se snažil nebo spolupracoval). Na ostatních věcech bych určitě netrvala jen proto, že když už jsem to řekla, tak to platit musí (protože tohle přesně je ten moment, který dítě kopíruje ). Raději si rozmyslím, co řeknu a jak to řeknu, spíše navrhnu, vyslechnu jeho návrh, atd.