Přidat odpověď

Withep,
píšeš "Ale když já nechci, aby děti usínaly samy a s pláčem, považuju za důležité, když se mezi námi něco pokazí, usmířit se hned, rozhodně ještě ten den."
To je jasný. Ale uvažuju, proč bereš umíněnou scénku "chci abys mne oblíkla" jako ŽE SE NĚCO POKAZILO MEZI VÁMA. Mám pocit, že nebýt oblíknut maminkou a usínat sám jsou dvě rozdílné věci, které spolu nemusí nutně souviset. To, že ho máš ráda a že není sám, přece dáváš najevo jinými způsoby, než že mu ve všem vyhovíš, resp. že v nějaké drobnosti s ním vedeš rozsáhlá vyjednávání, která musí vždy skončit primárně uspokojením dítěte. To, že se neshodnete na jednom bodu denního programu, by normálně neměl být důvod k masivní frustraci a pocitu "chybějící lásky".