Přidat odpověď

nevím jestli jsem dokonale (nebo alespoň dostatečně) důsledná. Nezdá se mi že by moje děti byly nějak extra umíněné. Ovšem zdá se mi že ochořely "selektivní hluchotou" a cokoli chci já, matka, je pouštěno jedním uchem dovnitř a druhým ven, zatímco šustění pytlíku s bonbony nepřeslechnou přes 3 pokoje
S dětmi diskutuju (na vkus mých rodičů až moc, na vkus mých dětí málo), ale taky jsou situace (přesně jak tu někdo psal - není mi dobře, nemám čas apod.) kdy autoritativně určím co bude a co ne a zkouknu dvojici našpulených tlamiček. Ovšem záchvat umíněnosti jako takový to teda neprovází.
Teď mě ovšem trápí synkovo chování ve školce - doma tvrdí že se na školku těší, že tam bude, že nebude plakat, že bude normálně jíst.... prostě klasika věci (je tam jen do oběda, spaní po něm nechci a ani ho tam nenechají - má 4h docházku). No a už 3x mi učitelka volala že prostě hrozně brečí, nejde uklidnit, jen řve a řve. Když pro něj přijdu, do 2 minut je po breku a dál je pak už veselý. Učitelka mi tvrdí "že je toho na něj moc, je unavený". Ale já fakt nevím co víc mám pro to udělat aby v té školce byl. Chodí spát odpoledne, v noci spí taky dobře, ráno vstává ok (v sedm což mi nepřijde extra brzo), snídá. Vzor v sestře má docela dobrý - chodila do té samé školky - a s ním jsem ji tam ráno vodila a odpoledne vyzvedávala takže prostředí zná velmi dobře, vypráví mu o tom hezky, sama teď už chodí do školy takže je taky dopo pryč. Tak nevím jestli je to v té učitelce že ho neumí zvládnout (ale to bych neřekla, chová se k němu hezky, i děti chová když pláčou apod., snaží se), nebo ........ Jo a nechce tam nic jíst (přitom doma takřka "žere").Doma se synem domluva je, sám říká jak tam bude chodit a pak zas řev. Jsem z toho unavená, vynervovaná, potřebuju mít jistotu že když odjedu (jezdím učit) tak že nebudu muset hnát zpátky kvůli řvoucímu dítěti.