Přidat odpověď

Asi už to tady padlo, ale já myslím že s tou důsledností se to zas nemusí dodržovat ji u všeho na 100%. Dítě není robot aby jen plnilo pokyny, zcela zákonitě se právě v tomto věku začne prosazovat a snažit vyjednávat.

Já se ztotožnuji s tím že jsou určité věci které jsou dané a o kterých se nediskutuje, zejm. co týče bezpečnosti apod. U věcí u kterých "o nic nejde" se to dá řešit různě. Myslím že není nutné aby vždy prosadil svou rodič a paradoxně myslím že to ani není zcela výchovné. To neznamená že má "vyhrát" dítě, ale nejde přece o souboj. Do života mu bude mnohem prospěšnější naučit se kompromisům a prosazovat se

Taky mám doma zarputilého umíněnce a podobné střety končívaly až hysterickým záchvatem. Já se snažím většinou nabídnout třetí možnost nebo dát vybrat z jiných dvou alternativ. Záleží na konkrétní situaci, co a proč nechce apod. Na našeho zarputilce to velmi dobře zabírá. Např. ve zmíněné situaci by se dalo říct, dobře já ti obleču vršek a ty si obleč kalhoty. Nebo navrhnout at si obleče tepláčky.

Většinou se snažím konfliktním situacím spíš předcházet. Prostě "odeberu" předmět sporu. Pokud už k němu dochází změním zcela téma, např. bych přešla na to co chceš k večeři nebo jakou pohádku? Pokud se to něčím přeruší, syn často zapomene na to co původně nechtěl udělat.

Taky např. neříkám obleč si tričko, ale chceš žluté nebo zelené tričko ? Dítě má možnost volby a vznik konfliktu se tím výrazně eliminuje. Takže bych to zkusila podobně s tím pyžamkem - nikoliv obleč si pyžamko, ale které si dnes oblečeš pyžamko ? Prostě zkusit dávat dítěti možnost se o něčem rozhodovat.

Ale tady může jít i oněco jiného, třeba má potřebu se cítit jako mladší z nějakého důvodů, nástup do školky apod.